Věřte, že se mi toho hlavou honí mnoho...kolikrát jsem měl už chuť sem napsat nějaký ten postřeh. Uvědomil jsem si, že tohle všechno je ale ztráta času. Vašeho a mého.
Věci se dějí...a když budeme chtít, můžeme o nich mluvit mezi sebou. Jsou pak věci takové, o kterých se člověku mluví méně snadno...jsou věci, o kterých radši nemluví. Jsou věci, které by vykřičel do celého světa...a ve chvíli se obrátí ve věci, které by člověk rád vykřičel...ze sebe...pryč.
Sebelítost nikdy nikomu nepomohla. Tenhle blog ukládám oficálně k ledu a budu žít bez něj..dělám to už nějakou dobu a vůbec mi to nečiní problémy.
Smutno smutno, veselo, smutno smutno...veselo, normálně, smutno, veselo veselo...
amplituda života je nevyzpytatelná jak islandská sopka, která mi (nám) zničila dovolenou...
zase už plkám a nikam to nesměřuje...rejpat sám v sobě se budu radši někde v koutku pokoje pod peřinou v myšlenkách...
BYE!
"and in case I don't see ya - good afternoon, good evening and good night!"
