pátek 16. srpna 2013

Okouzlující ostrov „blahobytu“ i kontrastů
Ačkoliv je Portoriko oblíbenou letní destinací milionů turistů především ze Spojených států, Čechům zůstávají až na výjimky taje tohoto tropického ráje, jehož břehy omývá Atlantský oceán i Karibské moře, skryty. Španělské přízvisko „Isla del encanto“, ostrov okouzlení, si země o velikosti Kypru pyšnící se mnoha přírodními krásami jistě zaslouží. Při pohledu zblízka ale idylický obrázek exotického karibského ostrova ve světle problémů, s nimiž se tato země musí potýkat, bledne. Imigrace, nevýkonná ekonomika a chudoba, obchod s drogami. Tak vypadá odvrácená strana zdánlivě bezstarostného života v zemi, jejíž obyvatelé hledají vlastní místo na mapě světa.

Stropní větrák v místnosti s okny vyplněnými pouze síťkami proti hmyzu líně krájí vlhkostí nasycený vzduch. Po rychlé snídani vyrážíme s Josefem, jedním ze skupinky Čechů, který tady na severozápadním cípu Portorika poblíž městečka Isabela pracuje pro velkou nadnárodní korporaci, do jeho zaměstnání. Z hlídaného parkoviště náležícímu ke komplexu apartmánů vyjíždíme na úzkou silničku ležící jen zhruba patnáct metrů od místa, kde se o zlatavý písek tříští vlny Atlantiku. Dnešní ráno mění zaběhnutý klid stereotypu. Nad vozem prolétá helikoptéra pobřežní stráže, na pláži pod silnicí, na jejímž okraji problikávají do šera probouzejícího se dne majáky dvou policejních vozů, postává hlouček zvědavců a několik uniformovaných policistů. Jejich pohledy směřují k dřevěné veslici pro zhruba deset lidí, kterou v noci vyplavilo moře. „Zřejmě tu máme návštěvu,“ informuje mě Josef. Skupiny uprchlíků ze sousední Dominikánské republiky se v dřevěných bárkách vrhají na rozbouřené moře za vidinou lepších podmínek pro život, který na riskantní zhruba dvě stě padesát kilometrů dlouhé cestě dávají vsázku. Vzdušná vzdálenost může ale jen těžko vystihnout nevypočitatelnost živlu, na jehož shovívavost se uprchlíci při cestě často za špatně placenou prací, kterou místní odmítají vykonávat, musejí spoléhat. Americká jurisdikce, pod kterou zdejší území spadá, je navíc nekompromisní. „Pokud se pobřežní hlídce podaří uprchlíky najít, čeká je cesta zpět domů,“ dodává Josef.

Portorická dvojakost
Portoriko, nejmenší a nejvýchodněji položený ostrov Velkých Antil, je takzvaným přidruženým státem Spojených států s vnitřní samosprávou, místní obyvatelé tak mají dvojí občanství - portorické a americké. Jako ostrovní rezidenti nemají právo volit amerického prezidenta. Pokud ale v době voleb vycestují na území některého z regulérních států USA, volební právo automaticky nabývají.  Do Kongresu sice volí svého zástupce, ten ale nemá hlasovací právo, může hlasovat pouze v rámci výborů, jejichž se stane členem.
I když oficiálním úředním jazykem je také angličtina, lidé zde mluví výhradně španělsky. Platí, že s angličtinou ne všude obstojíte. V loňském referendu se poprvé od americko-španělské války v roce 1898, v níž připadl ostrov objevený Kolumbem Američanům, vyjádřila nadpoloviční většina obyvatel (61%) přání, aby se Portoriko stalo jedenapadesátým státem USA. Co je ale zajímavější, jen pět procent obyvatel by bylo pro úplnou samostatnost. Z výsledků referenda podle analytiků nelze vyvodit jasné závěry, jedno je ale zřejmé, Portoričané si jsou dobře vědomi, že díky „opatrovnictví“ Spojených států a dotacím, které sem putují z americké kasy, se mají o poznání lépe.
Lze si jen těžko představit, že by bylo Portoriko nejbohatším ostrovem v Karibiku bez pomoci USA. Kromě toho, že Američané tvoří většinu z téměř pěti milionů turistů, kteří zemi každoročně navštíví a utratí více než 3,5 miliardy dolarů, směřuje do Portorika v rámci speciálního Programu potravinové pomoci (Nutrition Assistance Program) určeného chudým zhruba dvě miliardy dolarů ročně. Do kontroverzního programu opírajícího se o výdej potravinových poukázek (cupones) je v současnosti zapojena více než třetina populace z celkových zhruba 3,7 milionů a objem prostředků v něm dlouhodobě stoupá. Průměrná měsíční dávka na osobu dosahuje 240 dolarů. Není divu, že je program terčem všeobecné kritiky. Až čtvrtina financí je totiž vydávána v hotovosti, a není tedy možné ověřit, zda jsou využívány výhradně na jídlo, jak je zamýšleno. Zároveň není účast v programu podmíněna jakýmikoliv závazky či podpořena pracovními pobídkami. „Mnohé chudé rodiny by bez pomoci státu jen stěží přežívali, zároveň ale platí, že mít jistý příjem od státu a nárazově pracovat na černo, je pro řadu místních často výhodnější než mít oficiální zaměstnání,“ upřesňuje Josef situaci, „minimálně je to pro ně daleko pohodlnější.“ Ještě před několika lety platilo, že bez práce byla téměř polovina mužů v produktivním věku. I přesto, že míra nezaměstnanosti oficiálně klesá, loni se snížila až na 14,2%, klesá i výkon ekonomiky a HDP. Na každodenní realitě se to na první pohled nicméně neprojevuje, rozlehlá parkoviště obřích nákupních center - jedna z viditelných stop amerického dědictví - jsou i během pracovních dní neustále přecpaná k prasknutí. Díky štědrosti zdejšího potravinového programu je Portoriko přezdíváno také „ostrovem blahobytu“.
Je to právě černá ekonomika, která má pro zemi velký význam a drží zdejší hospodářství „nad vodou“, zároveň ale táhne budoucnost místní populace ke dnu. Drobné melouchy mužů, kteří většinu svého „nezaměstnaného“ času tráví sledováním televize, odpočinkem na pláži či hraním domina v nejbližší putyce, nyní vynechejme. Řeč je o obchodu s drogami, jehož prostřednictvím do země ročně přitékají obrovské částky. Drogy a přidružená kriminalita je palčivým problémem, který si vybírá svou tvrdou daň, a to na několika frontách.
Vražedné pobřeží
Během ranní cesty do Josefova zaměstnání projíždíme podél dvou vyhlášených surfařských pláží, na nichž se pravidelně konají prestižní závody pro světovou elitu jezdců. Několikametrové vlny lámající se o mělké dno desítky metrů od břehu vytvářejí zvukovou masu, která je slyšet v kabině auta i přes hluk motoru. Míjíme nenápadný bar v bezprostřední blízkosti pláže. „Za rok a půl, co tu žiju, zavraždili tady minimálně dva lidi.“ ukazuje Josef rukou směrem k jednoduchému stavení, které připomíná zločinné doupě asi stejně jako velikonoční králíček krvelačnou šelmu. Vraždy jsou na ostrově doslova na denním pořádku, násilnou smrtí tu zemře jeden člověk průměrně každých osm hodin. Při přepočtu na obyvatele, kterých má Česko téměř třikrát více, je v Portoriku ve srovnání s Českem ročně zavražděno asi šestnáctkrát více lidí. V roce 2011 počet zavražděných dosáhl v Portoriku rekordních 1136 obětí, loni pak poklesl na 978 oproti 188 obětem v Česku. Podle odborníků má až čtyři z pěti vražd co dočinění s nelegálním obchodem s drogami.
Ostrov se stal klíčovým překladištěm drog, které sem putují různými cestami z Dominikánské republiky a z jižní Ameriky, a pokračují převážně do Spojených států. Je odhadováno, že asi 80% narkotik, převážně kokainu a heroinu, které se na ostrov dostanou, nakonec končí na východním pobřeží USA, ve městech jako New York či Miami. Celá pětina drog ale zůstává na ostrově, což si na místní populaci vybírá svou daň. Obchod s drogami zaměstnává v Portoriku tisíce lidí. Užívání kokainu je nadto tak populární, že prorůstá i do místní kultury. Reggaeton, hudební styl mladých, který v sobě mísí prvky reggae, hip hopu a latinskoamerické vlivy, ve svých textech často velebí drogové dealery a oslavuje kokain. Nakolik se mladiství s poselstvím oblíbených písní ztotožňují se lze jen domnívat, je ale jisté, že s tím, jak dealeři, uživatelé i členové drogových gangů v nekonečných bojích o vliv či na následky užívání narkotik umírají, na jejich místo nastupují další a další možností snového výdělku zaslepení mladí lidé, pro které je obchod s drogami zdánlivě jediným východiskem z útrapné ekonomické situace.

Přírodní krásy a zajímavosti Portorika
Portoriko je přes všechny problémy, s kterými se zatím nedokáže důstojně popasovat, okouzlujícím místem, které ukrývá netušené přírodní bohatství. Ostatně je to právě fascinující příroda a zdejší moře, které sem na věčně zelený ostrov přivádí miliony turistů ročně. Jistě jen nepatrná část z nich si stihne za svůj pobyt všimnout, v jakých podmínkách velká část zdejších obyvatel žije a jaké problémy musí řešit.
Nejen na jižní straně omývané Karibským mořem naleznete překrásné pláže s průzračným a klidným mořem a zářivě bílým pískem vhodné k nerušenému odpočinku. Severozápad Portorika je pro změnu rájem surfařů ale i nadšených průzkumníků mořského světa překypujícího hojností. Vyhlášenou oblastí milovníků jízdy na vlnách je okolí města Rincon na západním pobřeží. Odtud se také můžete vydat na výpravu za šnorchlováním a potápěním k ostrovní rezervaci Desecheo. Při úžasné viditelnosti pod hladinou, která při příznivých podmínkách dosahuje 40 metrů, můžete během ponoru obdivovat kromě bezpočtu druhů korálových rybek třeba karety obrovské, delfíny či se náhodně dostanete na dosah kapustňákům, takzvaným mořským kravám. Navštívíte-li Portoriko v lednu či únoru, můžete spatřit některé z druhů velryb, které zde během zimy páří a připravují svá mláďata na dlouhou cestu na sever k pólu. Při troše štěstí tak můžete spatřit i ze břehu, jak ostatně z vlastní zkušenosti dokládá Josef, keporkaky, vorvaně či kosatky.
Na suchozemské výlety se můžete vydat do několika přírodních rezervací, které jsou domovem desítek endemických druhů živočichů i rostlin. Na severovýchodě země se nachází také deštný prales El Yunque - jediný svého druhu na území formálně náležícímu k USA. Mimo to se na území ostrova nachází celá řada jeskyní i dech beroucí říční vodopády ukryté za hradbami tropického porostu, stejně jako unikátní a fascinující bioluminiscentní mořské zálivy - nejobdivovanější leží na ostrově Vieques u východního pobřeží - v nichž díky vysoké koncentraci mikroorganismů obrněnek září v noci vodní hladina miliony drobných světýlek.
Není bez zajímavosti, že navzdory turistickému potenciálu země pracuje v turismu menší podíl lidí, než v jakémkoliv z padesáti federálních států USA. Možná i proto nevedou k některým méně známým leč půvabným místům ukazatele, a k jejich návštěvě nelákají obří cedule. Mezi známá a dobře značená turistická místa ale rozhodně patří observatoř poblíž Areciba, která je největším radioteleskopem na světě. Tento obří na pozorování vesmírných těles zaměřený satelit o průměru 305 metrů je zasazen v zemi do vegetací hustě porostlých zelených kopců. Ve filmu Zlaté oko, v honbě za záchranou světa, po něm v doprovodu jak jinak než půvabné ženy klouzal sám agent 007. Jeho stálá přítomnost by na ostrově byla více než vítána. Kdo jiný než on by se měl dokázat vypořádat s kriminalitou a drogovými gangy a očistit tak zemi od pověsti drogového pekla. Portoriko je totiž především ostrovem, který vás naprosto očaruje svou magickou krásou!


(Zkrácená a editovaná verze tohoto článku byla publikována v časopise EKONOM, 1.8.2013)