Okouzlující ostrov „blahobytu“
i kontrastů
Ačkoliv je Portoriko
oblíbenou letní destinací milionů turistů především ze Spojených států, Čechům zůstávají
až na výjimky taje tohoto tropického ráje, jehož břehy omývá Atlantský oceán i
Karibské moře, skryty. Španělské přízvisko „Isla del encanto“, ostrov
okouzlení, si země o velikosti Kypru pyšnící se mnoha přírodními krásami jistě
zaslouží. Při pohledu zblízka ale idylický obrázek exotického karibského ostrova
ve světle problémů, s nimiž se tato země musí potýkat, bledne. Imigrace, nevýkonná
ekonomika a chudoba, obchod s drogami. Tak vypadá odvrácená strana
zdánlivě bezstarostného života v zemi, jejíž obyvatelé hledají vlastní
místo na mapě světa.
Stropní větrák v místnosti s okny vyplněnými pouze
síťkami proti hmyzu líně krájí vlhkostí nasycený vzduch. Po rychlé snídani
vyrážíme s Josefem, jedním ze skupinky Čechů, který tady na severozápadním
cípu Portorika poblíž městečka Isabela pracuje pro velkou nadnárodní korporaci,
do jeho zaměstnání. Z hlídaného parkoviště náležícímu ke komplexu
apartmánů vyjíždíme na úzkou silničku ležící jen zhruba patnáct metrů od místa,
kde se o zlatavý písek tříští vlny Atlantiku. Dnešní ráno mění zaběhnutý klid
stereotypu. Nad vozem prolétá helikoptéra pobřežní stráže, na pláži pod silnicí,
na jejímž okraji problikávají do šera probouzejícího se dne majáky dvou
policejních vozů, postává hlouček zvědavců a několik uniformovaných policistů.
Jejich pohledy směřují k dřevěné veslici pro zhruba deset lidí, kterou
v noci vyplavilo moře. „Zřejmě tu máme návštěvu,“ informuje mě Josef. Skupiny
uprchlíků ze sousední Dominikánské republiky se v dřevěných bárkách vrhají
na rozbouřené moře za vidinou lepších podmínek pro život, který na
riskantní zhruba dvě stě padesát kilometrů dlouhé cestě dávají vsázku. Vzdušná
vzdálenost může ale jen těžko vystihnout nevypočitatelnost živlu, na jehož
shovívavost se uprchlíci při cestě často za špatně placenou prací, kterou
místní odmítají vykonávat, musejí spoléhat. Americká
jurisdikce, pod kterou zdejší území spadá, je navíc nekompromisní. „Pokud se pobřežní
hlídce podaří uprchlíky najít, čeká je cesta zpět
domů,“ dodává Josef.
Portorická dvojakost
Portoriko, nejmenší a nejvýchodněji položený ostrov Velkých
Antil, je takzvaným přidruženým státem Spojených
států s vnitřní samosprávou, místní obyvatelé tak mají dvojí občanství -
portorické a americké. Jako ostrovní rezidenti nemají právo volit amerického
prezidenta. Pokud ale v době voleb vycestují na území některého z
regulérních států USA, volební právo automaticky nabývají. Do Kongresu sice volí svého zástupce, ten ale
nemá hlasovací právo, může hlasovat pouze v rámci výborů, jejichž se stane
členem.
I když oficiálním úředním jazykem je také angličtina,
lidé zde mluví výhradně španělsky. Platí, že s angličtinou ne všude
obstojíte. V loňském referendu se poprvé od americko-španělské války
v roce 1898, v níž připadl ostrov objevený Kolumbem Američanům,
vyjádřila nadpoloviční většina obyvatel (61%) přání, aby se Portoriko stalo jedenapadesátým
státem USA. Co je ale zajímavější, jen pět procent obyvatel by bylo pro úplnou
samostatnost. Z výsledků referenda podle analytiků nelze vyvodit jasné závěry,
jedno je ale zřejmé, Portoričané si jsou dobře vědomi, že díky „opatrovnictví“
Spojených států a dotacím, které sem putují z americké kasy, se mají o
poznání lépe.
Lze si jen těžko představit, že by bylo
Portoriko nejbohatším ostrovem v Karibiku bez pomoci USA. Kromě toho, že
Američané tvoří většinu z téměř pěti milionů turistů, kteří zemi
každoročně navštíví a utratí více než 3,5 miliardy dolarů, směřuje do Portorika
v rámci speciálního Programu potravinové pomoci (Nutrition Assistance Program)
určeného chudým zhruba dvě miliardy dolarů ročně. Do kontroverzního programu
opírajícího se o výdej potravinových poukázek (cupones) je v současnosti zapojena více než třetina populace z celkových
zhruba 3,7 milionů a objem prostředků v něm dlouhodobě stoupá. Průměrná
měsíční dávka na osobu dosahuje 240 dolarů. Není divu, že je program terčem
všeobecné kritiky. Až čtvrtina financí je totiž vydávána v hotovosti, a není
tedy možné ověřit, zda jsou využívány výhradně na jídlo, jak je zamýšleno.
Zároveň není účast v programu podmíněna jakýmikoliv závazky či podpořena
pracovními pobídkami. „Mnohé chudé rodiny by bez pomoci státu jen stěží
přežívali, zároveň ale platí, že mít jistý příjem od státu a nárazově pracovat
na černo, je pro řadu místních často výhodnější než mít oficiální zaměstnání,“ upřesňuje
Josef situaci, „minimálně je to pro ně daleko pohodlnější.“ Ještě před několika
lety platilo, že bez práce byla téměř polovina mužů v produktivním věku. I
přesto, že míra nezaměstnanosti oficiálně klesá, loni se snížila až na 14,2%, klesá
i výkon ekonomiky a HDP. Na každodenní realitě se to na první pohled nicméně
neprojevuje, rozlehlá parkoviště obřích nákupních center - jedna z viditelných stop
amerického dědictví - jsou i během pracovních dní neustále přecpaná k
prasknutí. Díky štědrosti zdejšího potravinového programu je Portoriko
přezdíváno také „ostrovem blahobytu“.
Je to právě černá ekonomika, která má pro
zemi velký význam a drží zdejší hospodářství „nad vodou“, zároveň ale táhne
budoucnost místní populace ke dnu. Drobné melouchy mužů, kteří většinu svého
„nezaměstnaného“ času tráví sledováním televize, odpočinkem na pláži či hraním
domina v nejbližší putyce, nyní vynechejme. Řeč je o obchodu s drogami,
jehož prostřednictvím do země ročně přitékají obrovské částky. Drogy a
přidružená kriminalita je palčivým problémem, který si vybírá svou tvrdou daň,
a to na několika frontách.
Vražedné pobřeží
Během ranní cesty do Josefova zaměstnání projíždíme podél
dvou vyhlášených surfařských pláží, na nichž se pravidelně konají prestižní
závody pro světovou elitu jezdců. Několikametrové vlny lámající se o mělké dno
desítky metrů od břehu vytvářejí zvukovou masu, která je slyšet v kabině
auta i přes hluk motoru. Míjíme nenápadný bar v bezprostřední blízkosti pláže.
„Za rok a půl, co tu žiju, zavraždili tady minimálně dva lidi.“ ukazuje Josef
rukou směrem k jednoduchému stavení, které připomíná zločinné doupě asi
stejně jako velikonoční králíček krvelačnou šelmu. Vraždy jsou na ostrově
doslova na denním pořádku, násilnou smrtí tu zemře jeden člověk průměrně každých
osm hodin. Při přepočtu na obyvatele, kterých má Česko téměř třikrát více, je
v Portoriku ve srovnání s Českem ročně zavražděno asi šestnáctkrát
více lidí. V roce 2011 počet zavražděných dosáhl v Portoriku rekordních
1136 obětí, loni pak poklesl na 978 oproti 188 obětem v Česku. Podle odborníků
má až čtyři z pěti vražd co dočinění s nelegálním obchodem s drogami.
Ostrov se stal klíčovým překladištěm drog,
které sem putují různými cestami z Dominikánské republiky a z jižní Ameriky,
a pokračují převážně do Spojených států. Je odhadováno, že asi 80% narkotik, převážně
kokainu a heroinu, které se na ostrov dostanou, nakonec končí na východním
pobřeží USA, ve městech jako New York či Miami. Celá pětina drog ale zůstává na
ostrově, což si na místní populaci vybírá svou daň. Obchod s drogami
zaměstnává v Portoriku tisíce lidí. Užívání kokainu je nadto tak
populární, že prorůstá i do místní kultury. Reggaeton, hudební styl mladých, který v sobě mísí prvky reggae, hip
hopu a latinskoamerické vlivy, ve svých textech často velebí drogové dealery a
oslavuje kokain. Nakolik se mladiství s poselstvím oblíbených písní
ztotožňují se lze jen domnívat, je ale jisté, že s tím, jak dealeři,
uživatelé i členové drogových gangů v nekonečných bojích o vliv či na
následky užívání narkotik umírají, na jejich místo nastupují další a další možností
snového výdělku zaslepení mladí lidé, pro které je obchod s drogami
zdánlivě jediným východiskem z útrapné ekonomické situace.
Přírodní krásy a
zajímavosti Portorika
Portoriko je přes všechny problémy, s kterými se zatím
nedokáže důstojně popasovat, okouzlujícím místem, které ukrývá netušené přírodní
bohatství. Ostatně je to právě fascinující příroda a zdejší moře, které sem na
věčně zelený ostrov přivádí miliony turistů ročně. Jistě jen nepatrná část
z nich si stihne za svůj pobyt všimnout, v jakých podmínkách velká
část zdejších obyvatel žije a jaké problémy musí řešit.
Nejen na jižní straně omývané Karibským
mořem naleznete překrásné pláže s průzračným a klidným mořem a zářivě
bílým pískem vhodné k nerušenému odpočinku. Severozápad Portorika je pro
změnu rájem surfařů ale i nadšených průzkumníků mořského světa překypujícího
hojností. Vyhlášenou oblastí milovníků jízdy na vlnách je okolí města Rincon na
západním pobřeží. Odtud se také můžete vydat na výpravu za šnorchlováním a
potápěním k ostrovní rezervaci Desecheo. Při úžasné viditelnosti pod hladinou,
která při příznivých podmínkách dosahuje 40 metrů, můžete během ponoru
obdivovat kromě bezpočtu druhů korálových rybek třeba karety obrovské, delfíny
či se náhodně dostanete na dosah kapustňákům, takzvaným mořským kravám.
Navštívíte-li Portoriko v lednu či únoru, můžete spatřit některé
z druhů velryb, které zde během zimy páří a připravují svá mláďata na dlouhou
cestu na sever k pólu. Při troše štěstí tak můžete spatřit i ze břehu, jak
ostatně z vlastní zkušenosti dokládá Josef, keporkaky, vorvaně či kosatky.
Na suchozemské výlety se můžete vydat do
několika přírodních rezervací, které jsou domovem desítek endemických druhů
živočichů i rostlin. Na severovýchodě země se nachází také deštný prales El
Yunque - jediný svého druhu na území formálně náležícímu k USA. Mimo to se
na území ostrova nachází celá řada jeskyní i dech beroucí říční vodopády ukryté
za hradbami tropického porostu, stejně jako unikátní a fascinující
bioluminiscentní mořské zálivy - nejobdivovanější leží na ostrově Vieques u
východního pobřeží - v nichž díky vysoké koncentraci mikroorganismů
obrněnek září v noci vodní hladina miliony drobných světýlek.
Není bez zajímavosti, že navzdory
turistickému potenciálu země pracuje v turismu menší podíl lidí, než
v jakémkoliv z padesáti federálních států USA. Možná i proto nevedou
k některým méně známým leč půvabným místům ukazatele, a k jejich
návštěvě nelákají obří cedule. Mezi známá a dobře značená turistická místa ale rozhodně
patří observatoř poblíž Areciba, která je největším radioteleskopem na světě. Tento
obří na pozorování vesmírných těles zaměřený satelit o průměru 305 metrů
je zasazen v zemi do vegetací hustě porostlých zelených kopců. Ve filmu
Zlaté oko, v honbě za záchranou světa, po něm v doprovodu jak jinak
než půvabné ženy klouzal sám agent 007. Jeho stálá přítomnost by na ostrově
byla více než vítána. Kdo jiný než on by se měl dokázat vypořádat
s kriminalitou a drogovými gangy a očistit tak zemi od pověsti drogového
pekla. Portoriko je totiž především ostrovem, který vás naprosto očaruje svou
magickou krásou!
