Jeden z úkolů, které jsem sám sobě dal, je nazývat věci pravými jmény a být k sobě nanejvýš upřímný. Snad to unesete i vy...
Je těžší dostát vlastním nárokům než těm, které na vás kladou ostatní.
Upřímnost k sobě samému je tak prvotním krokem, který je třeba na cestě životem, ať už ta cesta bude vést tudy, tamtudy či úplně jinudy, učinit.
Ve světě, kde nic pravého neexistuje, ve světě, kde světla pódií osvětlují nejzapadlejší zákoutí intimity, kde už není já, kde je jen představení, kde je nejdůležitější stránkou všeho výraz/exprese/forma nikoliv obsah, v tom světě, ve kterém žije každý z nás, ale někdo hold víc, než ten druhý...
...v tomhle světě je důležité hledat upřímnost. A začít u sebe je podmínka! Tady - tady uvnitř to všechno začíná.
Všichni hrajeme divadlo* . No jo, i vy, tak se tomu tak nedivte!
*viz E. Goffman: The Presentation of Self in Everyday Life (1959) = česky Všichni hrajeme divadlo (1999).
1 komentář:
Před časem jsem si říkal, že každou premiéru, kterou ve svém životě učiním, zakončím skvělou a báječnou derniérou..nepovdelo..divadlo hraji pořád...jen si nejsem jistý, zda se jedná o komédii a nebo tragédii!
Okomentovat