Věřte, že se mi toho hlavou honí mnoho...kolikrát jsem měl už chuť sem napsat nějaký ten postřeh. Uvědomil jsem si, že tohle všechno je ale ztráta času. Vašeho a mého.
Věci se dějí...a když budeme chtít, můžeme o nich mluvit mezi sebou. Jsou pak věci takové, o kterých se člověku mluví méně snadno...jsou věci, o kterých radši nemluví. Jsou věci, které by vykřičel do celého světa...a ve chvíli se obrátí ve věci, které by člověk rád vykřičel...ze sebe...pryč.
Sebelítost nikdy nikomu nepomohla. Tenhle blog ukládám oficálně k ledu a budu žít bez něj..dělám to už nějakou dobu a vůbec mi to nečiní problémy.
Smutno smutno, veselo, smutno smutno...veselo, normálně, smutno, veselo veselo...
amplituda života je nevyzpytatelná jak islandská sopka, která mi (nám) zničila dovolenou...
zase už plkám a nikam to nesměřuje...rejpat sám v sobě se budu radši někde v koutku pokoje pod peřinou v myšlenkách...
BYE!
"and in case I don't see ya - good afternoon, good evening and good night!"
3 komentáře:
pláču
to mám jako plkat o ničem sama?!
ale na druhou stranu, taky jsem o tomhle uvažovala ... přesně z těch důvodů, že si všechno buď můžem říct mezi sebou nebo by prostě bylo lepší to neříkat vůbec
ale i tak mi to je líto
Vnitřně pláču a nesouhlasím. Pro nás, kteří se chtějí potkat a sdílet zážitky, dojmy, prožitky a jiné další výjímečné vjemy osobně, ale nedaří se jim to, je toto vskutku smutná přesmutná zpráva. Možná, že už ani nebudeš číst tyto reakce a komentáře, ale i tak to musím napsat - budeš nám na těch internetových vlnách chybět. Nechť tě dobrý osud vede stezkou života a nechť máš vždy s kým prohodit pár slov...
Touhle dobou už to začíná vypadat, jako když to myslíš vážně :-/
Okomentovat