Happiness is only real when shared...

Nemam se jako osamely cestovatel s kym delit o dojmy, tak je aspon tise vykricim na virtualni papir. Alespon na chvili tak v sobe umlcim touhu sdilet postrehy, dojmy a emoce s nekym dalsim. Vezmu to zkratka...

Uz prvni cesta metrem (z letiste JFK) mi dostatecne dokazala, jak pestry New York je. V jednom vagonu se stridaji lide nejrozmanitejsich tvaru a vzezreni. Barva pleti pokryva paletu od blede bile, pres zlutou, naoranzovelou, mahagonovou, jemne nahnedlou, zlatohnedou...az po cernou. Cernosi prevazuji, ale vyber je jinak vazne siroky. Po cca tri ctvrte hodine cesty zacinaji byt nazvy stanic kopirujici ulice cislovane - prejeli jsme na Manhattan. Prvni takova stanice je 7th Street. V duchu si predstavuju, jak dlouho jeste budu muset v metru stravit, nez se dostanu na 190th Street, tedy do horniho cipu Mannhatanu, kde mam po dobu sveho pobytu v NYC domluveno uschovani zavazadla i tela. Cela cesta z letiste trva nakonec cca dve hodiny. Spat jdu asi v 7 PM zdejsiho casu, trasa Pb-Praha-Milan-New York dokoncena, mam toho tak akorat dost.

Den prvni
Snidane me privadi k nekolika zasadnim zjistenim. Maslo je slane. Cukr diky daleko mensim krystalkum vypada jako nase sul...nastesti tak nechutna a kava po "jejim" pouziti byla skutecne sladka. Krabice s mlekem se chlubi tim, ze neobsahuje zadna antibiotika ani hormony. Ne zdaleka vsem je sumafuk, cim se laduji...a to je dobre. Skoda jen, ze tam ten napis vubec musi byt. Dale, v New Yorku ocividne neni zadny problem sehnat krasne a cerstve boruvky...u nas samozrejme taky ne, pokud znate Dvanact mesicku.   
Po objevne snidani se vydavam autobusem M4 smer downtown. Tedy az na druhy pokus. Prvni nezdareny se konci po par minutach, kdy autobus dojede do sve konecne stanice a ja poznam, za je tu neco spatne...za 10 minut uz ale znovu sedim v tomtez autobuse a nyni jiz spravnym smerem. Autobus jede dlouho, ale jako prvni kontakt s mestem je to skvela volba [diky ta doporuceni, Tome], projizdi totiz kolem zasadnich mist, kam se budu nasledujici dny vracet. Odkryva se prede mnou svet, ktery byl pro me az doted zmeti nazvu a obrazku z fotek ci televize.
Alespon telegraficky: Central Park je na prvni pohled obri, urcite se tam vydam ztratit se pod zaplavou opadaneho listi. Times Square je doslova ucebnicovou ilustraci toho, jak na nas kazdodenne invazivne pusobi stovky ba tisice reklam. Tyhle obri blikajici a pohybujici prisernosti ale maji i v dopolednim "heavy rain" sve nepopiratelne kouzlo. Obzvlaste pak jedna, ktera ukazuje nadherne plaze s bilym piskem "kdesi" v Karibiku a se sloganem zvoucim k navsteve Puerta Rica. Ackoliv je mi zima, tohle me minimalne u srdce zahreje. I'm coming, baby! Very soon indeed! Je legracni, ze popojet par stanic metrem, ocitne se clovek v Cine...ta zdejsi ma tedy "jen" 200 000 obyvatel, ale je to fascinujici sikmooky svet sam pro sebe. Cinske napisy everywhere. Zdejsi restaurace a jidelny nabizeji levny zpusob nasyceni. Dnes jsem poprve okusil nabidku "5 choices for 4.50". Vyber v bistru se zlutym poutacem nad vchodem je siroky, u malo ceho dokazu s jistotou identifikovat puvod, ale vybiram dle instinktu (preziti). Polevka [mel jsi pravdu, Tome] chutna jako kdyz vyzdimas hadr na podlahu. Dal jsem ji jen jeden srk a pul hvezdicky z deseti. Ostatni je ale dobre a hlavne syte...:-)
Probehnu nekolik ulic a hle, ocitam se pro zmenu v Italii. Little Italy se svymi pizzeriemi a restauracemi s venku vyskladanymi a prostrenymi stolecky (prestoze se venkovni teplota, hadam, blizi maximalne cislu oznacujici americkou velikost mych bot), mi pripomina letni dovolenou na Sicilii (tam ale teploty dosahovaly pro zmenu hodnot blizkych velikosti mych bot v eropskem cislovani). Metrem, do ktereho jsem pri presunu smer Chinatown nasedl na Grand Cetral Terminal (fascinujici mraveniste sem-tam hemzicich se tvorecku) se pak sunu zpet smer Madison Square Garden. Pocasi se behem odpoledne umoudrilo. Vydavam se tedy na vecerni vyhlidku...a kam? Neni lepsiho mista nez Empire State Building, od zari 2001 doposud (opet) nejvyssi budovy NYC! Pohled z 86.patra (ve vysce neco malo pres 300 metru) na osvetlene mesto, tahnouci se na vsech svetovych stranach do dalky kam jen lidske oko dohledne, je BREATHTAKING a abso-lu-te-ly AWESOME. Tady stoji za to prekonat strach z vysek....

Zitra Thanksgiving...coz mimo jine znaci Macy's Parade. Tak se na tu paradu pujdu dopoledne asi podivat - alegoricke vozy, obri nafukovaci postavy a podobne...snad vstanu, po dnesku jsem ztahanej jako malej kluk. Dobrou...;-)

Btw. jeden z dalsich postrehu: Statisticky nadprumerny pocet prodavacu v obchodech si zpiva do muziky, ktera se line v kazdem z obchodu z reprobeden, aniz by jim vadilo, ze je nekdo muze slyset. Co na tom, ze nepredvadeji nejake extra vykony...clovek ma hnedle lepsi naladu. A ted uz na Macy's Parade, juch!