Neco mezi dnem jedna a dva...

Vzpominam, co jsem delal vcera, a zda se mi to nejak davno. Cas utika jak splasena kobyla...I got no time to lose time! Mala retrospektiva na stripky z cesty a prvni den v Big Apple (takova jest prezdivka NYC).

Jeste na letisti v Praze jsem se pri cekani na letadylko Kane (bez tech hacku a carek to nejak nevyzni) zakoukal do exoticke moderatorky BBC World News, vzal svuj prvni Ibalgin, abych zahnal bolest sedmicky vlevo dole, kterouzto mi zpola rozpadlou par dni pred odletem zubar Jiri X. D. umne dotvaroval. Nicmene zacala bolet... Zde se zacina odvijet zvlastni pribeh ci spise pribehy dva. Ten prvni je o mem bolavem zubu (stale neuzavrena kapitola...i jako bezverec se po vecerech tajne modlim [tak, aby me panbuh nevidel] aby nebylo hur). Druhy pribeh je pak opakujici se vzorec: Kuba na vylete rovna se "neco se (mu) stane". O tom snad ale jindy.

V predvecer Dikuvzdani cestou z Empire State Bldg. se me par ve strednich letech zeptal, kudy ze se spravne vchazi do budovy. Navedl jsem je a dokonce i poradil, aby nekupovali vstupenku do "observatore" od muzu postavajicich venku pred vchodem s trikoty Skyline nebo nejak podobne. Tricka meli oni muzove hezka, ale nabizeli double priced tickets. Par mi podekoval. Vzapeti mi ale muz, nerad bych mu jakymkoliv zpusobem krivdil, ale zjevne Skot, polozil otazku. Tedy podle intonace v jeho zpevnem hlase se dalo vycist, ze slo s jistou pravdepodobnosti o otazku. Uprimne jsem nerozumel ni slova z toho, co rekl, a tak jsem mu dal jeste jeden pokus. Polykal syrova slova stejne usilovne, jako by mu uz dlouho nikdo nedal najist. S omluvnym "Dunno" jsem ho poslal k sipku, ehm ke vchodu do Empajru, a vydal se svou cestou.

Vcera rano [tj. 24th Nov] byl onen velky posledni ctvrtek v mesici, kdy Americane slavi svatek Dikuvzdani. "Centrem mesta" prochazi v dopolednich hodinach kazdorocne Macy's Thanksgiving Parade. Letos po osmdesate pate bylo ale neco jinak...Byl jsem u toho ja! Ha ha. Krom obrich nafukovacich postavicek z filmu a detskych serialu a pochodujicich mazoretek a poradneho srumce od kapel letos vystupovala take mimo jine Mary J. Blige, Avril Lavigne nebo Cee Lo Green. Cha, reknete si! Cha, rekl jsem si, protoze o tech vsech jsem se docetl az dnes na internetu. Ale nestezuju si...videl jsem obriho nafukovaciho pana Bramburku z Toy Story a o nic mensiho pana Zabaka ze Sezamove ulice a pak Kitty, ktere porad nemuzu prijit na zub, jelikoz nevim odkud se vzala. Vsude bylo toliko lidu, ze byt jich o pulku min, bylo by jich porad docela dost (a ja se neprocpal dostatecne blizko abych poradne vse videl). Radej jsem se vydal po vlastni ose obhlidnout dalsi kousicek mesta. Kdyz ta vsechna slava skoncila a policiste, kterych bylo v ulicich velmi mnoho, zacali sklizet zabrany lemujici celou cestu pruvodu, vydal jsem se do jizniho cipu Central Parku doprat si svacinku. Sledoval jsem lidi bruslici na kluzisti na samem okraji parku, tam, kde Kevin McCallister prchal pred Marvem a Harrym. Samozrejme jsem musel nasledne navstivit i misto, kde se Mr.McCallister ubytoval..."Kreditni kartu? Tu maaaam!".

*** (aktualisiert)***
Kousek od toho slavneho hotelu Plaza postaval pocetny hloucek lidi prihlizejicich zabavne show asi 6 cernych chlapcu. Jeden z nich mel preskocit dalsi ctzri stojici vedle sebe plus jedno bile lidske mlade. Neslo ani tak o to, zda je skutecne preskocil (tak dlouho jsem sledovat nevydrzel), ale o zabavu, kterou lidem prichystali. Jeden z cernych chlapcu trimal v ruce mikrofon a celou akci vtipne komentoval. Netajil se tim, ze hodlaji vsechny prihlizejici obrat o penize. Vsichni se smali. Kdyz kolem projizdelo policejni auto se spustenou sirenou, vsichni cerni chlapci ve vytahanych teplacich zalehli na zem s rukama za hlavou pripraveni na policejni razii (vcetne maleho bileho mladete ve veku tak osm let). Black man s mikrofonem, kdyz se vuz vzdalil, hlasil: "Aaaa, mame stesti, nejspis si jeli pro jiny cernochy do Bronxu...". Zvlastni slyset takovy sarkasticky utok do vlastnich rad...Lidi se ovsem smali. Vtipne to prislo i me, ale zaroven me z toho malinko mrazilo. Predstavil jsem si neco obdobneho v nasich podminkach, ale asi nemam tak bujnou fantazii, abych si doakazal zive predstavit, jak si gypsies delaji srandu ze stereotypu (receno velmi opatrne) bile vetsiny, ktere maji vuci Romakum.

Odpoledne uteklo jako voda, vecer jsem pak travil ve vytribene spolecnosti 4 milych lidi, vyborneho vina, vyborneho steaku a mimo jine take vyyyyyborneho dynoveho kolace. Lidska slozka obsahoval tyto jednotky: divadelniho rezisera danskeho puvodu zijiciho momentalne v Montrealu, jemuz mimochodem pobezi nasledujici patek v National Geographic jeho dokument o kapsarich. Dale ma hostitelka, skvela, velmi mila Dama v letech (velke D je tu zamerne), puvodem Danka zijici v NY jiz drahnou dobu. Jeji syn, po otci z poloviny Cinan, psycholog na stredni skole a pak puvabna a extremne sympaticka mlada slecna puvodem z Utahu divadelni dramaturgyne, ktera v soucasnosti pracuje na vlastnim divadelnim kousku. Spolecnost vazne dobra. A ja jako tichy spolecnik, ktery se v duchu proklina za to, ze se uz davno vic anglictine nevenoval a ted se nutne musi citit trapne a zahanbene, protoze nekodaze rict pomalu ani jednoduchou vetu...Grrr! Rozumi, ale nevykvakne se, protoze mu v hlave beha poslicek a otvira suplicky a hleda a hleda ta spravna slova a pomalu je sklada dohromady...a najednou je cas seanci rozpustit.

Do prijemneho vecera se jeste vesla jedna jizda autem s nemalo opilym synem hostitelky. Vezeme domu umelecke hosty. Aby bylo jasno, ridi on, ne ja. Je na jizdu v opilosti zjevne zvykly, protoze mi prijde za volantem vcelku jisty. Rozhodne jistejsi, nez kdyz kratce pred tim zamiril (s umyslem odemknout) k uplne jinemu nez vlastnimu vozu. Dal ale scenar postradal na jakekoliv dramaticnosti...takze calm down.

Vypada to, ze jsem stale ve skluzu dvou dni a cerstve nabyte dojmy se jaksi vyparuji do prazdna. Nicmene vycerpan po narocnem dni, jdu opet ulehnout - dnes naposled do teto postele - a zitra si ukrojim (na dva tydny) svuj posledni kousek z Big Apple. Vecer pak uz ejchuchu do Karibiku! Podam zpravu soon...