"Tak dlouho se Kuba dokopava k psani blogu, az se ucho utrhne" aneb "Opakovani matky, sam do ni pada"...Nic prilehavejsiho me v tuto chvili nenapada, ale prislo mi mile zacit psani takovym malym povedenym rcenim.
Pokud jste doposud nemeli problemy s krcni pateri, vezte, ze staci jedna dve prochazky po strednim Manhattanu a krk vas zacne od vecneho zaklaneni hlavy s jistotou bolet. O to vic, pokud vite, ze ma vase pater v tomto ohledu od sameho pocatku handicap. Totiz az pri pohledu vzhuru zjistite, jak vysoko vztycena hradba skla, betonu a oceli cni nad vasi hlavou (casto do zavratne vysky). Pohled do oblak na nektere mrakodrapy stoji vskutku za to.
Lide tu do sebe i v preplnenych ulicich (a ze zrovna vikend kolem Dikuvzdani byl na urodu lidi v ulicich bohaty) nenarazeji. A to je hezke. O neco mene hezke je, ze mne se podarilo nekolikrat jako turistovi chytajicimu lelky (tohle slovo mi vzdycky pripomene pisnicku Karla Plihala) do nekoho narazit, slapnout mu na nohu ci mu prinejmensim zpusobit svymi neobratnymi manevry s mapou v ruce vychyleni z predem vytknute trajektorie pohybu.
Pobyt v New Yorku vazne utekl rychle...
V patek jsem navstivil Financial District, cast spodniho cipu Manhattanu, kde ve Wall Street cislo popsine 11 stoji budova Newyorske burzy a naleznete tu i odbobne nechvalne slavne diry v zemi, co tu zbyly po Svetovem obchodim centru. Ted je tu pamatnik "9/11 Memorial"...do nej jsem ale nesel. Stoji tu i Trinity Church, nejstarsi kostel v New Yorku, a kousek za nim Zucotti Park. Cekal jsem ho uprimne daleko vetsi. Je to misto hadam tak o velikosti dvou tenisovych kurtu ohrazene zabranami a neni to de facto park, jelikoz je vnitrek tohoto "namesticka" vydlazdeny. Kolem tohoto prostoru korzuje kolem dokolo skupina "aktivistu" citajicich v poslednich listopadovych dnech mozna 40 mozna ale take dost mozna 51 lidi. Je ale take docela mozne, ze jich je ve skutecnosti mnohem podobne stejne. Dalsich nekolik postava uvnitr zabran ohranicujicich prostor parku s cedulemi hlasajicimi ruzna hesla. Nektera jsou vtipna, jina pravdiva ci pri nejmensim k zamysleni. Ani (opakovana) navsteva tohoto mista mi ale nedopomohla k pochopeni toho, ceho presne chteji zucastneni dosahnout, jak a proc. Zda se, ze se neni zcela jasne, za co kdo bojuje..nekdo mozna za socialni spravedlnost, jiny je s napisem "Pizza is not vegetable" mozna reprezentantem surrealistickeho happenigu (aniz by on a predevsim ja tusil, proc to nazyvam zrovna takhle, pokud nejsem s to vysvetlit co me k tomu vede). Inu patecni den je na pul cesty ke svemu sklonku. Vecer pak travim v te nejvybranejsi spolecnosti, totiz vskutku umelecke (uz zase;-)). Pro tentokrat jsou mi ale spolecniky panove Miro, Pollock, Warhol, Dali, Monet a pak nejaky ten Picasso,Giacometti, Gauguin. Ti vsichni pod Nocni oblohou Van Goghovou. Sdilime spolu sice spolecny cas a prostor jen neco malo pres hodinu a ctvrt, jelikoz casovy plan z neodkladnych duvodu (dojidani delicious zbytku z "dikuvzdanikove" vecere) doznal casoveho posunu a v Museum of Modern Art proste dele nez v osm zavrit odmitli.
Nasledujici den, totiz sobotu, se opet pres Financial District vydavam na ferry to Staten Island, kus obdydlene zeme nedaleko Manhattanu. Z trajektu, ktery vyrazi z dolniho cipu Manhattanu kazdou pul hodinu, je hezky vyhled na nejvesti stavby Downtownu a lod take proplouva kolem sochy Svobody. Na ostrove jsem si dopral kafe a nejaky ten sladky zakusek z listoveho testa a hnedle zpatky do centra deni. Na rade je SoHo (South of Houston St.), ctvrt plna galerii (v jedne z nich jsem postrehl vystavu Damiena Hirsta), luxusnich obchudku i po venku postavajicich umelcu a perfonery se svymi vytvory. Podobne tu ale najdete i male stanky s roztodivnymi artefakty. Treba se scenari mnoha znamych hollywoodskych filmu...
Obchod tu maji i me oblibene botky Camper. Skoda jen, ze narozdil od vetsiny ostatni obuvi, ktera je o dost levnejsi, nez u nas, Camperky si drzi vysoky standard a vyjdou tu mozna i o neco malo draz...celkove tedy velmi draze. O tom, jak mi moc chutnala polevka v Garage Gourmet a nasledne i vecere v restauraci 456 v Chinatownu, se zbytecne rozepisovat nebudu.
Nedele je ve znameni navstevy Central Parku a prochazky po Harlemu, pak uz jen caj o pate (i kdyz o par desitek minut drive) a presun na letiste Newark v New Jersey. Central Park je taaaak velky. Zhruba v jeho prostredku je jen tak mimochodem travnata plocha, ktera skyta prostor pro sest regulernich softballovych hrist. Uzasny prostor...
Jen si tak rikam, ze s cim vetsim zpozdenim se clovek snazi sepsat, co videl a kde byl, z dojmu zbyvaji vic a vic jen popisy a pocity se rozmazavaji a vsakavaji podobne jako maslo do cerstve upeceneho bochniku chleba....
Brzy tedy snad uz vice cerstve a stavnatejsi zpravy z Portorika, kde je jak jinak nez krasne. Zitra tu nacnu svuj ctvrty den a s jistotou muzu uz ted rict, ze to bude nejteplejsi prvni prosinec v mem dosavadnim zivote...:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat