Posledních několik let v kuse jsem se nechal unášet životem a sám nic nedokázal. Dělal jsem jen to, co mi přišlo pod ruku a to je asi dost málo. Nic pořádně, nic sám za sebe, nic stoprocentně. Chci to změnit, ale pohodlnost, které jsem si tak uvyknul, mi brání. byl jsem to já, který jednal, ale nikdy "to" na mě nevyžadovalo extra úsilí. Nemůžu si říct, že jsem něco dokázal, protože jsem na nic nikdy nedokázal vynaložit tolik energie, aby to stálo skutečně za to. Jsem jen konzument. Konzument, který ztláská to, co mu někdo podstrčí. Sám si za ničím nejdu, nejsem zvyklý bojovat. A s leností už vůbec ne.
Zas jsem se na sebe jednou nasral. Tak, v okamžiku.Pohodlnost, lenost, strach, obavy, ty všechny zatracený nebo spíš zatraceníhodný vnitřní překážky! Propluju si životem ke smrti, abych si uvědomil, kolik jsem toho stihnul minout, nevyzkoušet, o co všechno jsem v životě přišel. Srab jsem. Povaleč ve vleku. Sebe sama.
Chci dospět k tomu, že se nebudu ničemu uzavírat. Nebudu si před sebe klást nesmyslný pomyslný překážky, nesmyslný otázky. Chci dospět. Zas už něco chci a nejsem pro to schopný udělat víc, než si to přiznat a tím si tak dokázat, že jsem trotl!
Dávám si rok....maximálně dva!
5 komentářů:
Chci, abys chtěl i za mě, protože mi připadá, že se svým přístupem k životu nechci vůbec nic...
Je dobré využít připluvší nabídky, pokud tě někam posune. Je dobré vážit si sebe sama, pokud přijatou nabídku nepotopíš svou nepřipraveností a průměrností. Na druhou stranu - ta nabídka jistě přišla pro toho Kubu, jakého ho ten či onen subjekt zná, takže v podstatě i očekává, že offer bude uchopena tak nějak po Jakubovsku...
A co tím chtěl vlastně básník říci? Buďme k sobě tvrdí, neboť život je ještě tvrdší a kdo jiný nás může zocelit v žáru bitev lépe, nežli my sami. A tako buďme vděčni za pomyslné free offers, které nás zdokonalují, ať to vnímáne nebo ne.
Něco bych pro tebe měl...;-)
No! Vidíš, to je dobrý přístup. Ale! Tak jsem začínala bejt nadšená, jak jsem ten článek četla, tak jsem si říkala, no konečně je to tu a ty to pak zazdíš prohlášením, že jsi trotl, páč nedokážeš víc, než si to přiznat. Blbost! Říkám ti to zas a znova a říkat ti to budu pořád milý JAKUBE!
Myslím, že nejlepší způsob, jak tuhle "lenost, laxnost, strach a já nevímcoještě" překonat je být spontánní. Myslím, že moc dobře víš, co máš udělat jako první ... takže šup, šup:)
Já chci taky totiž stát poblíž a usmívat se tvému štěstí;)
Tomíku Tomíku..
Myslíš, že ty nechceč vůbec nic...? Jak to mám chápat? Ta lepší varianta by byla, že nic nechce ten, kdo je absolutně šťastný. A to bych Ti přál, ale nejsem si úplně jistý, jestli jde o tenhle případ...snad povíš víc:)
Závidim vůli chodit cvičit, budeš pak taky namakanej boreček, he?:)))Tak to teda ne, jdu si dát 1200 sed-lehů (haha).
Měl? a copak? copak já si ěco zasloužím?
Maruško, ty jedna!!:)
Mám to se sebou těžký,viď?:) To víš, nemůžeš chtít přerod ze dne na den...malé krůčky taky krůčky.
Kéž bychom se mohli usmívat oba, hm...pfůůůů....kéž by.
No, máš to se mnou těžký, ale vždyť víš, že já to s tebou myslím jenom dobře:) Malé krůčky se cení a moc, jenom ten závěr se mi nelíbil. A usmívat se budem, jednoho dne určitě:)
Tak dnes snad opíši autorizační kód a uloží se to...
Kubíku, samozřejmě, že něco chci, jen nevím, co... Takže je pro mě snažší dojít k závěru, že nechci nic a balamutím se pocitem, že to tak je v pořádku. Takže chtěj i za mě a věř, že se něco určitě splní a dojde ke zdárnému konci.
A ano - něco si zasloužíš...a není toho málo. Takže vzhůru dolů a jedem zase svištět na nevšední klouzačce našich všedních životů;-)
Okomentovat