Portoriko III

Spim v pokoji, v nemz je neustale pusteny stropni vetrak, okna postradaji skla, ale zato jsou vybaveny sitkami. Pokud je nekdo uvnitr apartmanu, nechavaji se vstupni dvere otevrene. To aby mohl vzduch proudit skrz spolecne obyvanym prostorem a prirozene ho chladit. Obcas se jemne rozezni drevena zvonkohra povesena u stropu v chodbe.
Spim v pokoji s Pepou. On na sve prostorne posteli, ja na prostorne nafukovaci matraci. Kazdy vecer ji dofouknu, abych rano zjistil, ze je v ni o polovinu mene vzduchu, nez vecer. Spi se na ni ale dobre, i pres trochu toho pisku z plaze, ktery se na ni, buhvijak, vyskytl. Jak pocitam, tak pocitam, uz si tenhle dobre zavedeny dofukovaci ritual vyzkousim pouze dvakrat. V noci z nedele na pondeli, ci presneji ve 2:40 pondelniho dne se vznesu opet do oblak smerem letiste Newark v New Jersey. Cekaji me cca 4 hodiny letu, posun o hodinu zpet, zmena teploty o vice jak dvacet stupnu celsia a navrat od kokosovych palem do "concrete jungle"osmimilionoveho velkomesta.
Nejvetsi starost mi ale dela limit hmotnosti zavazadla. Zatimco do Evropy to je pohodovych 23kg, sem a odsun do Statu je limit, jenz jsem prekrocil uz pri ceste do PR o vic jak dve kila, pouhych 18kg. A muj kufr stoprocentne na zpatecni ceste lehci nebude. Ani nahodou. Budu mit tak dobrou prilezitost ozkouset dosud okolnostmi nevynucenou taktiku "oblec si, co muzes". Stesti, ze letistni hala tu na aguadillskem letisti je klimatizovana na stupen "zmrznete a hned!". To mi nahrava do karet...zimni bunda, softshellka z NY, nekolik svetru, iks tricek....Kolik vrstev obleceni nakonec na sebe navlecu?
Videl jsem skutecny tropicky destny prales! Maji v nem sice na zpristupnenych castech pro navstevniky betonove cesticky, coz ubira mirne na autenticite predstavy pralesa, nikoliv vsak prozitku byti v lese, jehoz charakter je naprosto odlisny od toho, co znam z prochazek po jehlicnatem smrkovo-borovicovem lese kolem Orlicke prehrady. Toliko me vedecke postrehy. Z Yokahu Tower, kam jsem se podival, je na cely prales nadherny vyhled. Pokud z meho minuleho prispevku ciselo prekvapeni a konsternovani plynouci z hustoty provozu na hlavnich komunikacich, pak druhy silny dojem z Portorika je zelena! Naprosto vsudypritomna zelen - kere, stromy, lesy, popinave rostliny, stromy porostle dalsi spoustou zelene haveti. Zelene kopce porostle casto i dost tezko prostupnou hradbou zeleneho porostu lemuji silnice, tvori nad nimi zarostle brany...ne nadarmo zni druha prezdivka ostrova je proste "zeleny". Misto pro pastvinu ci louku je tu zda se vzacne, kravu ale tu a tam potkate.

Zpet se nejspis vice budu ohlizet az po navratu, pohledme tedy, co me (a Pepita) ceka dnes a zitra. Dnes vyrazime na koncert mistni pop-rockove skupiny. Nebude to sice salsa, ktera ma tak uzasne pozitivni naboj a obcas v radiu hrajou opravdove pecky, ale i tak se tesim vela. Ti chlapci zneli z nahravky dost povedene. Zitra brzicko rano pak podnikneme vylet na jizni a tudiz karibske pobrezi. Ceka nas vylet na blizky ostruvek Caja de Muertos. Snad nam bude prat pocasi, protoze predpoved pro Ponce, kde budeme nalodovat, nezni prilis privetive. Ted je sesta hodina vecerni, dnes se tu honi mraky a fouka vitr - inu i v raji nemuze porad jen svitit slunko!

Toliko par rychlych asociaci...myslenek a vzpominek je v hlave ulozeno vice, ale nemam v sobe dostatecne vybaveni systematika pekne je tu popsat. Zmatecnost opet zvitezila a ja uz utikam od komjutru.
Pokud jsem to jeste nepsal, vezte, ze (krom rumu) je tu k dostani levna cola. Dva litry stoji treba 88 centu. Litr benzinu vas pak prijde jeste prumerne o pet centu levneji...
Tot jen na okraj chleba...ehm, dne.