I can't afford to love NYC!

Tenhle napis na jednom z obrazku (ve stanku) (na vanocnim trhu) (na Union Square) me pobavil. Presun z portoricke plaze, kde jsem jeste v posledni den sveho pobytu pokousel vlny, stesti a osud a snazil se ze sebe vykresat v hloubi duse ukryteho surfare, do velkomesta byl sok, jak se ostatne dalo predpokladat. V New Yorku je nikterak ukrutne, ale chladno, jak se ostatne dalo predpokladat a je tu vsude mnoho lidi, kteri nekam pospichaji - to se taky dalo predpokladat.

Nekdy je tak obtizne byt sam sebou! Sometimes the awareness of being myself is really hard to handle! Nevyznam se obcas v tom, co delam, ale obycejne nasleduji intuici (a dalsi telesne pocity, treba jako puzeni k moceni). Mel jsem na predeslou noc (z 12. na 13. prosince) smluvene spani pres couchsurfing. V tehle komunite jsem zaregistrovan docela chvilku a tesil jsem se na to, az v NY pricichnu k tomu, jake to je, prespat u naprosto neznameho cloveka. Patrick psal, ze ma rad kozi kefir z Wholesfood market, coz je sit prodejen, ve kterych prodavaji same "zdrave" veci, tedy minimalne drahe, a jak by se reklo u nas "v BIO kvalite". Byt vybiravy v tom, cim se clovek denne laduje, je fajn vec, kdyz na to clovek ma. Prodejna ale vypadala moc hezky a sympaticky. Kozi kefir stal 7 dolaru (koza, ktera ho vyprodukovala nejspis pije jenom vodu Perrier, zere pouze travu ze svycarskych svahu pod Matterhornem a pravidelne navstevuje solarium). Rikal jsem si ale proc ne, vsak nejakou takovou malou pozornost si hostitel zaslouzi.
Mala odbocka - telefonni hovor z budky vas vyjde na 25 centu za 4 minuty lokalniho hovoru. "To je mi panecku lace!", rikal jsem si. Nez jsem se ale Patrickovi dovolal, ruzne telefonni automaty po meste mi snedly mnohem vic, asi se o ne nikdo nestara tak dobre jako o "kefiroplodnou" kozu. Zjistil jsem, ze telefonnich pristroju je to mnoho, ale jen z malokterych se - podle meho - muzete uspesne dohovorit s clovekem na druhem konci dratu. Vsude je totiz hluk a sluchatka casto taaak potichu, ze nerozumite ni slovu. Tim spis, pokud stojite v Queensu pod mostem, na nemz co chvili projizdi linka metra cislo 7. Kdyz uz jsem se tedy konecne hostiteli dovolal, vubec jsem mu nerozumel a on pravdepodobne nerozumel me. Ja ho pres hluk a nizkou hlasitost sluchatka neslysel, on pro zmenu mohl jen tezko rozumet memu tragickemu koktani s anligckym akcentem, ktere ve me tahle podivna situace vyvolala. Necitim se dobre ani kdyz mam s nekym volat v cestine (nemam proste rad telefonni hovory), natozpak v jazyce, v nemz se necitim ani zdaleka jako fish in its pond. Zaslechl jsem jen neco malo... ze Patrick neni doma. Byl jsem tou dobou nekde blizko jeho bydliste, i kdyz to jsem sam ani po dlouhem krouzeni v okoli stanice na 61th Street nenasel. Zada ovesena nacpanym batohem mi co chvili (na)davala najevo, ze toho pro dnesek maji tak akorat a ruce jsem od tahani pultunoveho kufru (vecnou slavu aspon jeho koleckum) div necoural po zemi. Totally exhausted jsem po dalsim bloudeni around a hledani internetove kavarny (po jejim nalezeni) bloudil po internetu a hledal hostel. Patrickovi jsem sice mohl zavolat znovu, ale podivny pocit (intuice, vnitrni pnuti, blazen uvnitr me - vazne se v tom [sobe] nevyznam, "ja se v tom neooo-rieen-tuu-ju") mi rikal, at si radej najdu ubytovani nekde jinde. Po hodine brouzdani jsem nasel, zabookoval a vyrazil smer k hostelu, ktery jsem po trech prestupech z linky na linku metra, take lehce objevil. Byl relativne blizko (na zdejsi pomery jiste) a levny (na zdejsi pomery zcela jiste). Personal mily a vstricny a postel v prostorne mistnosti pro 8 lidi mi vyborne poslouzila tak, jak mela - k spanku po narocnem dni. Couchsurf se nekonal, ale alespon jsem si mohl k veceri doprat onen zazracny kozi kefir. Narozdil od sebechvaly, kterou nesetril jeho obal, obsah nesmrdel a byl skutecne velmi chutny. A ja byl hlavne rad, ze jsem!

Dnesek, trinacty prosincovy den, byl podobne jako dny predesle, plny nepoznaneho. Poprve v zivote jsem vstoupil na Brooklynsky most, poprve v zivote jsem si dal uzasne preslazene McFlurry s "emenems" (pod tlakem fyzickeho a psychickeho vycerpani delam obycejne zhovadilosti), poprve v zivote jsem stravil den na Manhattanu s kufrem (kez by "plnym nehy", jak zpiva Krystof) vazicim asi totez, co slune po narozeni. Mnoho dalsich veci bylo poprve (a nektere snad i naposledy). Sedm mozolu na jedne dlani, vycerpani a unava, ale nakonec spokojenost, to je to, co se ted pevne usadilo na me hrudi. Vykoupeni a spasa - redemption and salvation - "prisla" v podobe Agnete, ktere jsem se po nekolika pokusech a nakrmeni nekolika telefonnich automatu dovolal. Muzu u ni (tu) stravit svou posledni noc. Posledni noc ve meste, ktere nikdy nespi...

Takze dobrou noc, mi mili!